S mámou máme už pár let tradici, že si každoročně na pár dnů někam společně vyrazíme. Snažíme se v plánech zkombinovat její zájmy s tými mými - takže památky a jídlo. Letos jsme se vypravily do Neapole. Sepsala jsem pro vás pár praktických tipů. Snad se vám budou hodit, když plánujete cestu stejným směrem.
Neapol (italsky Napoli) je třetím největším městem v Itálii. Díky své poloze nabízí mnoho turistických možností, které jsou odtud snadno dostupné. Mezi ně patří historické centrum města, nedaleké starobylé město Pompeje, sopka Vezuv s úchvatným výhledem a možnosti koupání v moři jak ve městě nebo lépe na přilehlých ostrovech Capri, Ischia nebo Procida. Já se do Neapole vydala hlavně za jídlem, stejně jako Julia Roberts ve filmu Jíst, meditovat, milovat. Prostě ochutnat tu nejlepší pizzu na světě, burratu s olivovým olejem, sladké sfogliatelle, cannolu, italskou zmrzlinu a espresso.
Neapol mě překvapil svým životem, ruchem, nepořádkem a všudypřítomnou oslavou fotbalu. Obrázek Diega Maradony (Pibe de Oro) visí opravdu všude a nelze se mu vyhnout. Je uctíván téměř více než Bůh a stal se ikonou tohoto města.
Ač jsme stihly navštívit většinu památek ve městě, níže se více rozepíšu s praktickými radami včetně mých gastrotipů.
co si zabalit sebou
Historické části Neapole si projděte úzkými uličkami, které jsou nerovnoměrně vydlážděny velkými kamennými kvádry, a proto myslete na vhodnou obuv. Na otlaky trpí moje máma a v kabelce jí nechybí zásoba náplastí. Jenom po městě přes den nachodíte minimálně 10 km.
V letních měsících to nejde přežít bez vody. Koupíte jí všude a cena za půl litru se pohybuje kolem 1 - 1,5 EUR přímo ve městě Neapol a na ostrovech dokonce až 5 EUR. Bude se vám tak hodit termoláhev, která udrží nápoj chladný až několik hodin.
Platby kartou nejsou problém, ale stalo se nám, že některá místa vyžadovala platbu pouze v hotovosti. Mějte při sobě nějaké mince, budou se vám hodit například na pláži na záchodech, kde je jejich použití zpoplatněné.
Při návštěve chrámů a kostelů mějte zakrytá ramena a vyhněte se krátkým vrškům (crop top), jinak budete požádáni, abyste místo opustili.
Hodit se vám bude:
- platební karta a malá hotovost
- cestovní pojištění
- termoláhev
- sluneční brýle a klobouk
- osuška na pláž (dá se dokoupit ve městě za 10 EUR)
- opalovací krém s vyšším faktorem
- obuv do vody (níže popisuji důvod)
- my si na místě dokupovali i hrací karty
doprava
Z letiště do centra se pohodlně dostanete autobusem Alibus za poplatek 5 EUR. Ten lze zaplatit přímo u řidiče. Některé spoje nepříjímají platební kartu, tak když nebudete mít sebou hotovost, počkejte jenom na další spoj. K autobusu vás navede informační navigace při odchodu z letiště a není kde se ztratit. Alibus je rozhodně levnější než taxi, které si za 15-20 minutovou cestu do centra účtují cenu cca 30 EUR. Já vystoupila na první zastávce od letiště, na náměsti Giuseppe Garibaldi hned u hlavního nádraží a pěšky jsem došla do našeho ubytování v Centro Storico. Ubytování jsme si objednaly přes Airbnb a měly jsme k dispozici celý byt s více lůžkami. I proto se k nám později přidala rodinná kamarádka.
Ve městě se můžete přepravovat metrem, autobusem nebo si pronajmout skútr. Nicméně centrum si asi projdete nejlépe pěšky.
My jsme Neapol navštívily v červenci, a během dne bylo dost těžké v tom horku ve městě vydržet. Proto jsme přes den raději vyrazily trajektem k moři na ostrovy Capri, Ischia a Procida a až večeř se prošly po Neapoli.
skútr
V úzkých neapolských uličkách se budete muset vyhýbat skútrům, takže se připravte na poněkud chaotický provoz. Pravidla směru jízdy nebo přednosti chodce na přechodu neplatí a tak buďte opatrní.
Pokud máte zkušenosti se skútrem a nebojíte se na něm jezdit, stojí za to si ho půjčit a vyrazit prozkoumat celý Neapol mimo centra. My jsme se na něm vydaly na městské pláže, ze kterých jsme byly dost zklamané. Jsou plné ostrých kamínků, láhvových črepů a odpadků, což komplikuje vstup do moře.
Na elektrickém skútru jsme se dokonce vydaly do Pompejí, kam jsme ale ve finále nedorazily. Starobylé město je vzdálené jenom 20 km od Neapole a baterka skútru nám podle ukazovatelů měla bohatě vystačit. Bohužel hned za městem nám začal dramaticky klesat její stav nabití a tak jsme to v půlce cesty otočily a s adrenalinem v krvi se vrátily do Neapole, kde jsme vrátili skútr se stavem dojezdu 2 km. Místo na nabití bylo téměř nemožné najít, což nám potvrdili i v půjčovně.
Cena zapůjčení skútru se pohybuje od 35 - 50 EUR na den + blokace kauce na platební kartě je 250 EUR. Ta se vám automaticky odblokuje pod 24 hodinách po vrácení skútru. Na vypůjčení skútru budete potřebovat pas nebo občanku a ridičský průkaz platný minimálně 3 roky.
Moje doporučení:
- neberte si elektroskútr
- mějte sebou 2 doklady (řidičský průkaz + doklad totožnosti)
- skútr si předem online zarezervujte, půjčoven po městě není mnoho
- řidiči při předjíždění, místo použití směrovek (blinkrů), troubí
k moři
Na koupání v moři jsme, po zkušenosti z městské neapolské pláže, raději vyrazily na přilehlé ostrovy, které jsou snadno dostupné trajektem přímo z neapolského přístavu. Lístky se dají koupit přímo na místě, nebo přes online rezervační stránky, které vám nabídnou přehled všech spojů. V letním období počítejte s návalem lidí a tak ranní spoje jsou o něco dražší a bývají často obsazeny, proto nákup lístku neodkládejte.
I když sama nejsem ranní ptáče, na jakýkoliv ostrov z Neapole je nejlepší vyrazit brzy ráno, mezi 7 - 8 hodinou. Plavba trvá kolem jedné hodiny, a tak dorazíte na pláž v době, kdy ještě nebude přeplněna a budete mít tak možnost si vybrat své místo nebo si přímo na pláži sjednat pronájem lehátek a slunečníku. Později bylo vše beznadějně rozebráno.
Na prozkoumání ostrovů jsme v tom červencovém horku neměly energii a tak níže popisuji jenom pláže, které byly co nejblíže k přístavu :).
pláže
- Neapol - k pláži Baia delle Rocce Verdi vede trochu komplikovanější cesta, kde je zákaz vjezdu. Proto se po ní můžete vydat pěšky nebo mikrobusem za poplatek 2 EUR. Místní na skútrech do zákazu vesele jezdí a překrývají si zadní ŠPZ batohem nebo taškou. Na samotnou pláž vás přepraví malá loďka, za kterou se platí poplatek 5 EUR. I když na fotkách z internetu vypadá pláž velice hezky, nás dost zklamala. Je malá, plná ostrých kamínků, ale hlavně črepů z rozbitých láhví. Přímo na pláži se dá pronajmout slunečník nebo lehátko a zakoupit občerstvení.
- Ostrov Ischia (foto) - má několik přístavů. My jsme vystoupily na Ischia Porto, kde se nedaleko nachází dlouhá písková pláž Spiaggia di San Pietro. Je plná lehátek a slunečníků (set za 40 EUR/den) a připomíná Bibione. Dá se tam samozřejmě rozložit i vlastní plážová osuška, ale bez slunečníku se to na slunci nedá vydržet. Na pláži je mnoho restaurací a bister. Doporučuji si před objednáním jídla nebo drinku ověřit ceny, vyžádat si menu a pak si zkontrolovat účet. Všechno je dražší než v Neapoli. Cesta z přístavu k pláži vede přes krásné, a hlavně čisté, uličky plné rozkvetlých oleandrů a malých obchůdků. Ostrov stojí za prozkoumání, jenom my na výlety po ostrově v tom horku neměly energii.
- Ostrov Capri - úzká pláž Cala Grande Beach s většími oblými kameny, na kterou doporučuji dorazit do 10. hodiny ráno, jinak tam nezískáte místo. Chůze po horkých kamenech není příjemná a je zábavné pozorovat ostatní, ale i samu sebe, jak se člověk láme, aby se dostal do moře nebo z něj. Tady se vám rozhodně budou hodit boty (sandále) do vody.
- Ostrov Procida - malý ostrov s barevnými domky a s tmavým pískem na pláži Spiaggia di Silurenza. Tu lemuje vysoká zídka, pod kterou se dají rozložit ručníky a poskytne vám celodenní stín. Ušetříte tím na poplatku za slunečník. Na tomto místě se nám líbilo asi nejvíce.
neapolské gastrotipy
V restauraci Geranium mám hodně italských kolegů, a tak jsem dostala doporučení, co v Neapoli ochutnat. Dokonce nám vyšlo i společné setkání a užili jsme si perfektní večeři.
Tady jsou jejich gastrotipy včetně odkazů (stačí kliknout na tučně vyznačený název). Níže se rozepíšu o místech, které jsem sama navštívila a ochutnala.
- pizza: L'antica Pizzeria da Michele
- pizza: Concettina ai Tre Santi
- neapolská kuchyně: Trattoria da Nennella
- neapolská kuchyně: Mimi alla ferrovia
- večeře párována s vínem: Jus Enoteca Naturale
- na ryby: Pescheria Azzurra
- na ryby: Trattoria del Sole
- burrata to go: Cremeria Prete
- na sladké: Sfogliate Calde
o neapolské pizze
Historie neapolské pizzy sahá prý až do 17. století, kdy se do Itálie dostaly rajčata, která přivezli italští cestovatelé z Peru. Neapolitanové v té době jedli plochý kulatý chléb pita a na ten si začali dávat nově objevená rajčata.
Legendární druh pizzy Margherita vznikl v roce 1889, kdy místní pekař Raffael Esposita připravil na počest návštěvy královny Margherity Savoyské, manželky krále Umberta I., jídlo z chlebového těsta s rajčany, sýrem a lístky čerstvé bazalky. Ingredience tohoto pokrmu odráželi barvy italské vlajky: červená rajčata, bílý sýr a zelená bazalka. Jenom pro informaci, kombinaci těchto barev, charakterizujících Itálii, navrhl sám Napoleon v roce 1796.
Neapolská pizza se od ostatních části Itálie odlišuje. Těsto na pizzu neobsahuje olivový olej a zraje 48 hodin. Má v sobě větší poměr vody než je běžné u ostatních pizzových těst a je o něco měkčí a vláčnější. Pizza se peče při teplotě až 450°C po krátkou dobu, cca 1,5 minuty. Takto vysokou teplotou pečení se na těstě vytvoří vzduchové bubliny, které během pečení prasknou a zanechají na povrchu zuhelnatělé černé skvrny (leopardo), které pizze dodají další, mírně nahořklou, chuť.
Nejcharakteričtějším znakem po upečení jsou její zvýšené a vzdušné okraje (cornicione), které by podle mezinárodního standartu AVPN (The True Neapolitan Pizza Association) měly mít okraj až 1-2 cm. Neapolská pizza je dokonce chráněna znakem "Denominazione di Origine Controllata" a je uznávána jako nehmotné světové dědičtví UNESCO. Téměř každá neapolská rodina nebo restaurace si chrání svůj recept na pizzu a dědí si ho po generace.
Na rozdíl od našich pizzerií, kde najdete na menu desítky druhů pizz, v Neapoli je výběr omezen na 5 - 7 druhů a mezi nimi rozhodně nesmí chybět tyto:
- Margherita - rajčatová omáčka, mozzarella a čerstvá bazalka
- Marinara - rajčatový základ, žádný sýr, oregano a česnek
- Fritta - smažená pizzová kapsa plněná sýrem, rajčany a špekem
Výběrem pizzy asi neuděláte chybu nikde v Neapoli, ale rozhodně byste se měli zastavit v nejstarší pizzerii, která se ve světě proslavila filmem Cestovat, jíst a milovat s Juliou Roberts v hlavní roli.
L'antica Pizzeria da Michele nabízí jenom 2 druhy pizze, a před malou pizzerii stojí vždy fronta. Nelekněte se a nenechte se odradit. Chvíli vám potrvá pochopit jejich systém a proto se vám bude hodit moje rada.
I přes venku stojící lidi vejděte dovnitř a u pokladny si objednejte pizzu sebou. Cena jedné je 5,5 EUR. Dostanete lístek s číslem a pizza pro vás bude připravena o pár minut. Jak jsem již zmínila výše, neapolská pizza se peče jenom krátkou dobu a tím, že tato pizzerie peče jenom dva druhy, nebudete na její přípravu dlouze čekat. Když bude vaše pizza hotová, vyvolají vás jménem nebo číslem. Pak si ji můžete vychutnat třeba na schodech, které poskytují místo a stín a najdete je nad pizzerii. Ve frontě čakají lidé, kteří si chtějí sednout dovnitř pizzerie a taky mají své číslo, které se pak zobrazuje na displeji nad restaurací. V případě pizzy sebou se tyto čísla z účtenky na displeji nezobrazují.
Všechna okolní bistra nabízejí možnost sníst si pizzu z krabice přímo u nich, jenom s podmínkou, že si objednáte alespoň pití. Je to logické, jenom vás upozorňuji, že cena nápoje vás při placení hodně překvapí. Tato místa těží z blízkosti slavné pizzerie a schválně vás o ceně předem neinformují, když se nezeptáte.
Dalším tradičním místem, kde si můžete pochutnat na neapolské pizze, je Pizzeria Sorbillo. Obě tato místa jsou doporučené i michelinským průvodcem a vyvracejí mýtus o naškrobených a předražených michelinských místech.
Skvělým místem na jídlo je restaurace Concettina ai Tre Santi, která vás překvapí svou hezkou zahrádkou na patře, kde si můžete posedět a užít si jídlo i atmosféru. Nabízí jednoduchá jídla na sdílení (to share) a několik druhů pizze. Všechno nám chutnalo.
My jsme ve třech ochutnaly pizzu s ančovičkami, smaženou pizzu fritta a také ricottou plněné cuketové květy. Musím přiznat, že toho bylo hodně a přejedly jsme se. Na dezzert pak nazůstalo místo.
Večeře na jednu osobu nás vyšla na přibližně 30 EUR včetně pití (víno a nealko).
večeře v rodinné restauraci
V Neapoli jsem se během pobytu potkala s mými italskými kolegy, s kterými pracuji v dánském Geraniu. Společně jsme zasedli do rodinné restaurace Mimi alla ferrovia. Věděli, že jsme kuchaři, a tak nám nabídli ochutnat vše, co navařili, včetně dezertu Baba Neapolitan, což jsou tradiční bábovičky přelité citronovým sirupem a Limoncello krémem.
Pokud se chystáte na večeři ve více lidech, doporučuji si nechat jídlo servírovat uprostřed stolu a podělit se navzájem. Takto toho ochutnáte více :).
Italská kuchyně není žádná raketová věda, jídla jsou na přípravu jednoduchá a dávají prostor vyniknout použitým surovinám. Vždy je v nich zachováná jejich autentická chuť.
Večeře včetně vína a vody mě vyšla přibližně na 40 EUR, ale objednali jsme si opravdu téměř vše, co měli k dispozici. Tato restaurace stojí za navštívení, jenom si nezapomeňte předem zarezervovat místa.
burrata stracciatella
Burrata, podobná mozzarelle, je čerstvý sýr z kravského mléka, který je naplněný uvnitř smetanou a ručně natrhanou sýrovou hmotou. Této náplni se říká stracciatella (italsky stracciato - roztrhaný). Burrata se skladuje v nálevu a podává se při pokojové teplotě pokapaná kvalitním extra panenským olivovým olejem, bazalkovým pestem, čerstvými rajčaty a sušenou šunkou.
Přesně to jsme chtěly ochutnat a dostaly jsme doporučení zajít do malého krámku Cremeria Prete v samém historickém centru Neapole. Majitel byl velice ochotný a milý, dokonce si nás nafotil a natočil a uložil na svůj profil na instagram. Tak se podívejte :).
Tento obchod se šunkou, sýrem a těstovinami nabízí burrata to go, tedy porci sebou, kterou si můžete sníst během procházky centrem.
něco na zakousnutí [street food]
Na ulici si lze zakoupit jídlo sebou, které vám zabalí do papírového kornotu (pesce fritto al cono). Jde zejména o smažené ryby, mořské plody nebo hranolky.
Ve vitrínách objevíte i smažené kousky Arancini, což jsou smažené rýžové koule nebo jehlany plněné masem a hráškem. Ty jsou moc dobré - určitě ochutnejte.
Frittatina di pasta vypadá jako lívanec a je to usmažená směs vařených těstovín, bešamelu a šunky.
Všude nabízejí kroužky s názvem Taralli. Jsou to tradiční slané neapolské sušenky vyrobeny z mouky, sádla, pepře a ořechů. Podávají se hlavně k pivu. Za mě je to dost suché pečivo, které je nutné zapít.
sladké [dolce]
Stejně jako počet pizzerií, v Neapoli najdete mnoho kaváren a cukráren, které nabízí kromě kávy i tradiční sladkosti.
- Babà a fiocchi di neve - malé bábovičky přelité citronovým (limoncello) sirupem a krémem nebo zalité rumem. Najdete je prodávat i v zavařovacích sklenicích jako kompot.
- Cannola - kremrole plněná krémem z ricotty, dochucena drcenými ořechy nebo kandovaným ovocem. Tuto jsem nestihla ochutnat.
- Sfogliatelle - koláče z křupavého lískového těsta plněné ricottovým (sfogliatella riccia) nebo vanilkovým krémem. Na některých místech jsou nabízeny i ve slané variantě. Dle doporučení mých kolegů je mají najlepší v Sfogliate Calde.
- Tiramisu - najdete v kávové, tedy tradiční verzi, ale také citronovou variantu. Obě byly výborné. Recepty na tiramisu (tradiční, jahodové a pistáciové) najdete mezi mými recepty.
zmrzlina
Ochutnat italskou zmrzlinu (gelato) je snad povinností každého turisty. V jedné porci, nabrané zmrzlinovou lopatkou, si můžete nechat nakombinovat až dvě příchutě. Cena porce se v Neapoli pohybuje kolem 2,5 EUR, na ostrovech až 5 EUR. Nejvíce nám chutnala zmrzlina na ostrově Ischia, ze stánku při cestě z pláže Spiaggia di San Pietro. Název si ale nepamatuji.
V Neapolu zkuste třeba zmrzlinu od Il Gelato Mennella.
citron
V okolí Neapole (přesněji na špičce Sorrentinského poloostrova) se již stovky let pěstují citrony a tak se stal tento plod symbolem neapolské provincie. Díky speciální kultivaci se zde plodí Limone di Sorrento až pětkrát ročně, což zajišťuje jeho dostupnost po celý rok.
Citron má v této oblasti významnou roli, zejména ve sladkých dezertech, mezi nimiž je nejznámější Delizia al Limone - malý citronový dortík, citronové tiramisu nebo jako citronová zmrzlina.
Na ulici se můžete osvěžit oblíbenou neapolskou citronovou limonádou, do které se přidává soda bicarbona (Neapolitan gazosa) a takto připravený nápoj vám prý pomůže po těžkém obědě :). Nebo ochutnejte osvěžující a ne moc sladkou citronovou ledovou drť (foto), do které si můžete nechat nalít citronový likér Limoncello pro lepší náladu.
V restauracích na ostrově Ischia podávali v obřích vydlabaných citronech (Cedri) i drinky. Jedná se o speciální citrusovou odrůdu, která je sladší než běžný citron. Plod velikostí přimomíná pomelo a má hrbolatou a tlustou slupku. Jeho dužina včetně bílé hrubé vrstvy (bez vrchní žluté slupky) se používá v kuchyni do zeleninových salátů a v kombinaci s olivovým olejem chutná skvěle.
espresso & snídaně
Psát o italské kávě nemá smysl, chutná skvěle. Nicméně nás překvapilo, že ledová káva je podávána už přislazena (con zucchero). Pokud stejně jako já, nepijete kávu s cukrem, ujistěte se při objednání kávy, že bude bez cukru, tedy "senza zucchero".
Během celého týdenního pobytu se nám nepodařilo najít slanou snídani. Město po ránu nabízí pouze sladké croissanty, sfoglatelle a další koláče, nebo mini Margherita pizzu. Domů jsem se pak těšila na míchaná vajíčka a více odlehčenou stravu. Stravováním v Neapoli rozhodně nezhubnete.
Navštívit Neapol se oplatí a možná bude stačit jednou za život. Město je autentické, plné svého života. Ubytování přímo v historickém centru v obytním domě nám přineslo zážitky z nočního sousedského života. Turisti nás nerušili. Náš vnitroblok ožíval každý večer hlasitou debatou sousedů, kde každý komunikoval ze svého balkonu. Bylo těžké rozeznat, jestli se baví nebo hádají.
Na ulicích je hodně špíny a odpadků. Dozvěděly jsme se, že tam často stávkují popeláři. I když jsme je cestou do přístavu brzy ráno vždy potkaly, ulice po jejich úklidu zůstaly stále dost špinavé.
Téměř na každém balkónu visí pověšené prádlo a modro-bílé fotbalové vlajky s fotkami hráčů, nejčastěji s Diegem Maradonou. Mezi suveníry najdete červený roh (cornicello), o kterém jsem si myslela, že je chilli paprička. Tento amulet má chránit dům před vším zlým a podporovat hojnost, mužnost a plodnost. Aby se jeho ochrana naplnila, neměli byste si ho kupovat sami, ale dostat ho jako dárek.
Říká se o Neapoli, že je nebezpečné a na ulici se krade. My tuto situaci nezažily a ani jednou jsme neměly pocit nebezpečí. Jediné, na co bych doporučila dát si větší pozor, je placení a objednávání. S touto nemilou situaci jsme se setkávaly každý den, a to vždy na jiném místě. Někdy nám účtovali nesmyslné položky, jindy nám "zapomněli" vydat zpět peníze z úhrady v hotovosti nebo nám donesli na stůl něco, co jsme si neobjednaly. A i když jsem to odmítly, na účtence se to objevilo. Žádejte si před objednáním menu (jídelní lístek) a spočítejte si předem přibližnou útratu. Nechci tvrdit, že tohle platí pro celou oblast, jenom buďte více ostražití.
Dejte mi vědět, jak vám moje tipy posloužily a co vám v nich chybělo. Památky záměrně neuvádím, i když jsme je navštívily, článek by byl zbytečně dlouhý.